O šarplanincích a nejen o nich

Člen organizace: PhDr. Dagmar Cestrová, Terezín

Mým prvním psem (skutečně mým, protože jinak jsme psy měli vždy) byla fena německého ovčáka Brita. Tmavě vlkošedá, krásná. Na Vánoce, bylo mi tehdy 12.

Od té doby jsem také členem této organizace (dnešní Nord Bohemia Canis navázala na tradici předchozí organizace ještě pod Svazem chovatelů, která spoustu let také organizovala v Litoměřicích výstavy) .

Proč právě německý ovčák? Měl původně můj strýc a jako malé děti jsme s ním vyrůstali. Byl úžasný. Chytrý, krásný. Bohužel zemřel velmi mladý. Přála jsem si dalšího. Ale z údajného štěněte ovčáka vyrostl podivný kříženec. To rozhodlo a můj první pes měl proto být s průkazem původu. Pro jistotu.  Od té doby vím, že průkaz není poukazem na výstavy, ale něco jako občanský průkaz - znáte rodiče, jací byli, jakou měli povazu a hlavně tedy, co vám z toho vyroste.

Pro fenku jsme jeli až do Kutné Hory. Tehdy, na začátku 70. let, to byla dálka. Ale Brita byla úžasná.

V roce 1981, kdy jsem dokončila studia, byla Brita už na sklonku života. Přišli šarplaninci. Jak se říká byla to láska na první pohled. Takže je chovám šestatřicet let. Na fotce je moje fena jako štěně. Teď už bohužel nežije. Odchovala mi ale velmi úspěšné dva vrhy. O ní, úspěších i smutcích na www.zterky.cz .
Tam najdete další informace o mých psech. A fotky!

Teď (září 2016) máme doma vnučku po naší nejúspěšnější feně. A těšíme se z ní, co bude dál.